In the writings of Soviet philosophers and biologists, both individual and team-written, one finds interesting thoughts on contradictions in animate nature and on the diversity and specifics thereof. It must be stated, however, that biotic contradictions have been studied considerably less than social ones. We are still at the beginning of the road to the solution of this problem. One of the reasons for this is the profoundly erroneous notion that study of contradictions in nature, animate and inanimate, inevitably resolves (...) to adducing illustrations of the operation therein of the universal law of the unity and struggle of opposites. However, research on the objective dialectics of nature, particularly the contradictions inherent in it, signifies not mere adducing of examples illustrating the universal laws of dialectics, but knowledge of the specific ways in which they manifest themselves, particularly of those diverse and contradictory connections and relationships of which life is woven. (shrink)

Studie se snaží určit, co přesně v Platónově Timaiovi znamená ”vznik z nutnosti”, z jakého důvodu je k popisu nutnosti nezbytné postulovat existenci chóry, jak máme tuto entitu chápat, a konečně v jakém smyslu je matematická konstituce stoicheiai živlů dílem nutnosti, resp. rozumu. Výklad bere v potaz některé textové nesrovnalosti a nejprve ukazuje, že z nutnosti vznikají parciální tělesa, tento materiál vjemového světa, a zákonitosti jejich střetů, které jsou alogon. Tyto fenomény jsou sice jistým, jim přiměřeným způsobem logizovány, a to (...) čísly a tvary, jimiž demiurg uspořádává, tj. přemlouvá matérii, touto ”logizací” však není zrušen jejich charakter nutnosti, protože není překonána prostorovost, dimenzionalita těchto jevů, která s sebou nese jisté nutné charakteristiky a vztahy. Důvodem těchto charakteristik je způsob bytí chóry, kterou lze po Timaiově podrobném výkladu ztotožnit se zcela neurčitým prostorem, analogickým Kantovu čistému názoru prostoru, přesněji řečeno s principem prostoru. Studie dokládá, že chóra není látka ani příčina pohybu, a osvětluje, že i v rámci výkladu vzniku z nutnosti musí být při díle demiurg, poněvadž ryzí princip nutnosti, jenž je implikován v bytostných rysech neurčitého prostoru, nelze sám o sobě vůbec uchopit. (shrink)

Ch. 1. Medit︠s︡inskie nauki, biokhimii︠a︡, khimii︠a︡ -- ch. 2. Ėkonomicheskie nauki.

Předložená práce je textově filosofickou analýzou první části Platónova dialogu Menón, přičemž se snaží předvést, jak v konkrétním literárním díle Platónově je obsažen střet mezi silou již skomírajícího světa tradice (s jejími hodnotami lidského života), a silou jedince, který hodnoty lidského života sám pro sebe vydobyl v kritické diskusi s tradicí. Všechny tři pokusy definovat co je vlastně areté, odhalují při pečlivém rozboru pouhé rétorické střetnutí Menóna se Sókratem jako příklad střetu dvou odlišných paradigmat a sil, uvedených výše.

Po disputacích k tématům Filosofie nepředmětnosti Ladislava Hejdánka a Nekonečnost konečnosti podle Ivana Chvatíka uspořádala Katedra filosofie Evangelické teologické fakulty UK v Praze dne 29. června 2009 v pořadí již třetí pokus o výměnu mezi domácími filosofy. Tentokrát však nebyl východiskem diskusí programový text některého z účastníků, ale Platónův výklad o nejvyšších rodech v dialogu Sofistés. Tomuto textu se zde dostalo trojí velmi odlišné interpretace, kterou bychom snad mohli vzdáleně přirovnat k liternímu, morálnímu a alegorickému neboli naukovému pochopení posvátného textu (...) Písma. Filip Karfík nabízí co možná přesný výklad Platónova textu, Štěpán Špinka sleduje etické implikace Platónovy ontologie, konečně Pavlu Koubovi je pasáž ze Sofisty záminkou pro velmi zajímavé vyrovnání s Heideggerovým pojetím bytí v jeho rozštěpu na bytí jsoucna výskytového a bytí pobytu, o to zajímavější, že je provedeno prostředky Heideggerova vlastního výkladu dialogu Sofistés. Na příspěvek Pavla Kouby navazuje diskuse o zdánlivě dílčím aspektu jeho výkladu, totiž o otázce, zda identitu chceme, nebo nechceme chápat pouze jako dějství diferujících vztahů. V zájmu historické věrnosti třeba poznamenat, že tato diskuse proběhla na disputaci samé jen částečně, zato se zde odehrálo mnoho pozoruhodných diskusí dalších, které nebylo možné svěřit písemnému zachycení. Mnohé se nicméně podařilo zachytit médiem jiným, totiž na fotografiích Věry Koubové, jež jsou uveřejněny na stránkách katedry. (shrink)

Because of the outward openness of Platonov's world, and the existence in it of recognizable, seemingly deliberately enhanced motifs, one can easily be misled or in any event confused, never getting to the source of this diversity of meanings which, however, by being repeated over and over again, becomes a kind of monotone calling upon us to make sense of it as well. Something similar may also be identified in Dostoevsky: one and the same element, repeated incessantly, creates an (...) "emblematic theme" or an "ontological schema" the contours of which are discernible in almost all his major writings. (shrink)

Táto štúdia ponúka stručné uvedenie do sokratovskej otázky, pričom sa v nej kladie dôraz predovšetkým na Platónovho Sókrata. Prvá časť príspevku sleduje vznik sókratovskej otázky v antike. V druhej časti sa pojednáva o vzostupe Platónovej autority v riešení tejto otázky. Nasledujúca časť podáva argumenty, prečo je Platónov portrét Sókrata z pohľadu historika filozofie neudržateľný a nedôveryhodný. Navrhované riešenia sókratovského problému spočívajú v zdržaní sa úsudku o historickej autentickosti Platónovho Sókrata.

Záměrem předkládané studie bylo zmapování vývoje jednoho z klíčových témat Platónovy filosofie, problematiky duše, resp. její nesmrtelnosti, která hraje v rámci Platónova vyvíjejícího se konceptu zásadní roli v oblasti ontologické a noetické. Součástí studie není jen reflexe Platónova, ale rovněž názory jeho předchůdců, z nichž tak či onak čerpá. Pozornost je věnována tradiční homérské představě, zejména pak orfismu a jeho filosofickému uchopení v předsokratovské filosofii. Studie je první částí studie obsáhlejší, která se chce věnovat genesi Platónovy noetiky, kterou jsme uchopili (...) jako cestu od konceptů, jejichž společným jmenovatelem je teorie rozpomínání, k racionálněji založené koncepci vrcholné. Právě předkládanou studií je sledováno základní východisko jeho noetiky, zejména jejích prvních podob. (shrink)

Príspevok sa venuje problematike mýtu v závere dialógu Gorgias, v súvislosti s funkciou trestu v Platónových dialógoch. Gorgias je jedným z dialógov, ktoré sú kľúčové pre porozumenie problematike trestu. Zameraním pozornosti na záverečný eschatologický mýtus by sa mohlo zdať, že autor v súvislosti s daným otázkami zastáva nejednoznačné stanovisko. K protirečeniu dochádza na úrovni mythos – logos: na jednej strane je v celom priebehu dialógu prezentovaný nápravný účel trestu. V závere však nastáva obrat a Platónov eschatologický mýtus prezentuje na prvý (...) pohľad odlišné stanovisko. Je možné že mýtus odporuje Platónovej téze o nápravnom účele trestu a do popredia tu vystupuje jeho retributívny charakter? Alebo v skutočnosti k žiadnemu protirečeniu nedochádza a jednotlivé prvky dialógu sa navzájom dopĺňajú? Cieľom príspevku je demonštrovať, že zmena pohľadu na formu trestu a uvažovanie o treste ako o metóde elenchos by mohlo byť kľúčom k porozumeniu vzťahu mythos – logos v predmetnom dialógu. (shrink)

Nikolai Fedorovich Fedorov is one of the most original and as yet inadequately studied Russian thinkers. Neither a professional philosopher, nor a well-known scholar, nor a critical essayist, he led a kind of double existence while working as an ordinary civil servant, developing his original philosophy at his leisure in the hours free from his intensive daily work. Fedorov's life was one of selflessness and self-denial, not at all eventful outwardly. He graduated from the Gymnasium in Tambov and completed three (...) years of study in the Law Department of the Richelieu Lyceum in Odessa, after which he taught for a number of years in the Borovsk, Lipetsk, Podol'sk, and other regional schools. The quarter century he spent working in the Library of the Rumiantsev Museum in Moscow was the most stable period in Fedorov's life. Fedorov's ideas attracted the attention of outstanding cultural figures. F.M. Dostoevskii became acquainted with them in 1878 through Peterson, and on March 24 of that year he wrote: "I am essentially in full accord with these ideas. I read them as if they were my own." L.N. Tolstoy, who knew Fedorov personally, said, "I am proud to be living in the same times as such a man." V.S. Solov'ev, who also associated with Fedorov, wrote to him as follows in the mid-1880s: "Your ‘project’ is the human spirit's first advance along the path of Christ since the advent of Christianity. As for me, I can only acknowledge you as my teacher and spiritual father." A.M. Gorky was especially impressed by the activism in Fedorov's views. But none of this precludes the many and very essential divergences of these authors from Fedorov. One can find some links with his ideas in A.N. Belyi, V. Ia. Briusov, N.A. Zabolotskii, V.V. Maiakovskii, A.P. Platonov, M.M. Prishvin, I.L. Sel'vinskii, O.D. Forsh, and V.N. Khlebnikov. The artist B.N. Chekrygin drafted a large fresco entitled The Resurrection of the Dead [Voskreshenie mertvykh] and a philosophical work entitled The Synod of the Resurrecting Museum [Sobor voskreshaiushchego muzeia], both inspired by Fedorov's teachings. (shrink)

Platónovy pokusy o určení dobra lze nalézt v celém jeho díle. Zahrnují jak relativně „univoční“ koncepci dobra ve smyslu sókratovského intelektualismu, tak pluralističtější koncepci obsaženou v politickém projektu Zákonů. Podle vývojové interpretace Platónových dialogů to naznačuje posun v autorově myšlení způsobený poznáním obtížnosti problému. Byl to přitom údajně teprve Aristotelés, kdo vyřešil Platónův problém dobra pomocí pojmu analogie. Proti této interpretaci článek zdůrazňuje, že aristotelské pojetí analogie je hluboce zakořeněno v Platónově vlastním potýkání se s rozdílem mezi morálním a politickým (...) dobrem. Byla to především Platónovo pochopení specifické hodnoty politické plurality, které stojí v základě akademického rozlišení mezi analogia a pros hen. (shrink)

Platónov Sókratés v záverečnom príhovore pred hlasovaním o svojej vine či nevine sudcom pripomína, že má rodinu, ktorá zahŕňa dospievajúceho syna a dvoch malých chlapcov. Pritom odkazuje na verše z Homérovej Odyssey, aby poukázal na skutočnosť, že sa nenarodil „ani z duba ani zo skaly“ (34d). Cieľom článku bude analyzovať a interpretovať zmysel uvedenej citácie v rámci Sókratovej argumentácie. V prvej časti sa autor sústredí na komparáciu Homérovho verša s jeho podobou v Platónovej Apológii. V druhej časti bude skúmať, akú (...) stratégiu Sókratés sledoval tým, keď sa odvolal na uvedený verš. V záverečnej časti sa zameria na otázku, z akého dôvodu Platónov Sókratés cituje Homéra napriek svojmu predchádzajúcemu vyhláseniu, že básnici nedisponujú múdrosťou. (shrink)

Gregory Vlastos je v svoji znani rekonstrukciji argumenta »tritos anthropos« menil, da je regres tretjega človeka usodna napaka platonske teorije idej, saj vpeljuje najmanj dve protislovni logični značilnosti tega nauka: predpostavlja namreč dve načeli, samopripis in neistovetnost. Argument tretjega človeka zato obravnavam na podlagi upoštevanja omenjenih načel in njune veljavnosti v dveh inačicah, ki ju je podal Aleksander Afrodizijski. V prvi, ki je tradicionalno pripisana Aristotelu pod imenom O idejah in jo najdemo v Aleksandrovem komentarju k Metafiziki, in nato še (...) v Evdemovi inačici, kakršno domnevno ta navaja pri svoji aristotelski kritiki Platonove teorije idej. V drugem delu prispevka je narejena primerjava med Aristotelovima inačicama tretjega človeka in Platonovim pripoznanjem neskončnega regresa v obeh verzijah iz njegovega Parmenida: regres iz ideje velikega in regres iz idej kot vzorov, ki prav tako končujeta v neskončnem regresu novih idej: te po svojem bistvu ne bodo več ene, ampak brezmejno mnoge. (shrink)

This paper concerns modal logics appearing from the temporal ordering of domains in two-dimensional Minkowski spacetime. As R. Goldblatt has proved recently, the logic of the whole plane isS4.2. We consider closed or open convex polygons and closed or open domains bounded by simple differentiable curves; this leads to the logics:S4,S4.1,S4.2 orS4.1.2.

If a formal theory T is able to reason about its own syntax, then the diagonalizable algebra of T is defined as its Lindenbaum sentence algebra endowed with a unary operator □ which sends a sentence φ to the sentence □φ asserting the provability of φ in T. We prove that the first order theories of diagonalizable algebras of a wide class of theories are undecidable and establish some related results.

Summary Ideomotor apraxia is a cognitive disorder in which the patient loses the ability to accurately perform learned, skilled actions. This is despite normal limb power and coordination. It has long been known that left supramarginal gyrus lesions cause bilateral upper limb apraxia and it was proposed that this area stored a visualkinaesthetic image of the skilled action, which was translated elsewhere in the brain into the pre-requisite movement formula. We hypothesise that, rather than these two functions occurring separately, both (...) are complementary functions of chains of ‘‘mirror neurons’’ within the left inferior parietal lobe. We go on to propose that this neural mechanism in the supramarginal gyrus and its projection zones, which originally evolved to allow the creation of a direct map between vision and movement, was subsequently exapted to allow other sorts of cross-domain mapping and in particular those sorts of abstract re-conceptualisation, such as metaphor, that make mankind unique. (shrink)

В книге представлено понимание границ в психотерапии с позиций аналитической психологии. Для практикующих психологов и психотерапевтов, а также для студентов психологических вузов.

In this thirteenth book of scilogs – one may find topics on Neutrosophy, Plithogeny, Physics, Mathematics, Philosophy – email messages to research colleagues, or replies, notes, comments, remarks about authors, articles, or books, spontaneous ideas, and so on. It presents new types of soft sets and new types of topologies. -/- Exchanging ideas with Mohammad Abobala, Ishfaq Ahmad, Ibrahim M. Almanjahie, Fatimah Alshahrani, Nizar Altounji, Muhammad Aslam, Said Broumi, Victor Christianto, R. Diksh, Feng Liu, Frank Julian Gelli, Erick Gonzalez Caballero, (...) Riad Hamido, Yaser Al-Hasan, Ahmed Hatip, Yasin Karmouta, Nivetha Martin, Preda Mihăilescu, V. Lakshmana Gomathi Nayagam, Ze Carlos Tiago de Oliveira, Alexey Platonov, Andrei Pogany, Shakti Prasad, Ranulfo Paiva Barbosa (Sobrinho), Dmitri Rabounski, Ackbar Rezaei, Constantin Sandu, A. Saraswathi, Usman Shahzad, Gocho V. Sharlanov, Stefan Spaarmann, Michael Voskoglou, Vinay Kumar Yadav, Tomasz Witczak, William H. Woodall, Mircea Zărnescu, Mohamed Bisher Zeina (in order of reference in the book). (shrink)

Исследование иллюстрируется примерами анализа самого современного искусства в сферах живописи, театра, кино, литературы.

Purpose. The knowledge influence analysis on the formation process of new anthropological images of man in the contexts of scientific achievements and innovative technologies is the basis of this study. It involves the solution of the following tasks: 1) explication of the ontological content of knowledge in the anthropo-cultural senses of the epoch; 2) analysis of the knowledge influence on the process of forming a new type of man; 3) characteristics of the modern anthropological situation in the context of digital (...) culture; 4) substantiation of interrelation of phatic communication with post-truth society in the dimensions of anthropo-social transformations of the present. Theoretical basis. Ontological content of knowledge determines the anthropo-cultural context of the epoch by forming a system of intellectual, value, social meanings of human life. The assertion of new anthropological types of man is caused by the changes in social and cultural space in the context of the growing influence of achievements in scientific knowledge and technology. Digital revolution as the process of expanding the possibilities of informational-digital reality, the substitution of knowledge for information gives rise to Homo digitalis – the digital man. He focuses on phatic communication, which in its intellectual meaninglessness is commensurate with the anthropological dimensions of post-truth society. Originality. It is substantiated that Homo digitalis is the result of a complex set of heterogeneous effects of scientific knowledge, which in modern post-truth conditions appears as different communicative practices. A condition for the formation of a new anthropological type of man in the perspective of scientific and technological progress is the affirmation of ethical wisdom. Conclusions. Knowledge in the process of evolution of socio-cultural life acquires constitutive significance for the process of formation of anthropological situations that manifest themselves in new images of man. Today, he is commensurate with the demands of digital culture, in which human life practices are increasingly becoming information and digital clusters embedded in the reality of a post-truth society. The means of overcoming the passivity of digital man is the formation of a new anthropological type based on a rethinking of the value system. (shrink)